Svaté řády

Kněžství je svátost, ve které jsou muži schváleni resp “vysvěcen” církví provést dalších šest svátosti. Muži mohou být jáhnové, kněží nebo biskupové.

nicméně, svátost svěcení vykonávají pouze biskupové, a to vyplývá přímo z Bible.

V Písmu je zavedený způsob, kterým je Boží povolání ke službě dáváno a přijímáno. Plyne od Boha k Ježíši, od Ježíše k apoštolům, a od apoštolů k jejich nástupcům (vidět Lukášovo evangelium 10:16 a Janovo evangelium 13:20; 20:21). Tak, svátost kněžství může vykonávat pouze apoštol nebo jen ten, komu byla svěřena apoštolská pravomoc. Například, Pavel píše ve svém První dopis Timoteovi (4:14), “Nezanedbávejte dar, který máte, který vám byl dán prorockým výrokem, když na vás rada starších vložila ruce” (vidět 5:22, jeho Druhý dopis Timoteovi, 1:6, a jeho Dopis Titovi 1:5). Tak, svátost následuje nepřerušený řetěz od Ježíše k dnešnímu nejnovějšímu katolickému knězi. (Více o tom níže.)

V rané církvi, rozvinula se hierarchie, která se skládala z biskupů, presbyteři (nebo starší), a jáhnů, což odpovídalo izraelské třístupňové struktuře velekněze, kněží, a Levité (viz Paul's Dopis Filipanům, 1:1; Svatý Jakub’ Epištola, 5:14; Kniha čísel, 32; Druhá kniha kronik 31:9-10).¹ V Izraeli, kněz byl považován za jedinečného Božího vyslance (vidět Malachi 2:7), odloučení od shromáždění pomazáním a vkládáním rukou (vidět Exodus 30:30 nebo Deuteronomium 34:9).

Vzhledem k tomu, že apoštolové byli Židé, církev přijala tyto židovské zvyky pro svůj obřad svěcení.

Nejsme všichni kněží?

Ne, ale někdy jsou lidé zmateni biblickým poselstvím, že všichni věřící jsou povoláni podílet se na Kristově kněžství. Například, svatého Petra První dopis (2:9) státy, “Jste vyvolená rasa, královské kněžství, svatý národ, Boží vlastní lid.” Tato slova jsou odkazem zpět Exodus 19:6, “Budete mi královstvím kněží a svatým národem.”

Vyhrazení pravomoci vykonávat svátosti zvláštní skupině jednotlivců (kněží) je známý jako sacerdotalismus.

Ve Staré smlouvě, menší, v rámci většího kněžského národa Izraele existovalo sacerdotální kněžství. Jak vysvětlujeme, je to stejné v Nové smlouvě.

Bible odhaluje sacerdotal kněžství jako druh duchovního otcovství, proto katolická církev učí, že kněžské svěcení je vyhrazeno pouze mužům. Například, ve Starém zákoně, a Kniha soudců (18:19) státy: “Pojďte s námi, a buď nám otcem a knězem.”

Rovněž, v Novém zákoně, Pavel píše ve svém První list Korinťanům (4:15) že “Neboť i když máte nespočet průvodců v Kristu, nemáte mnoho otců. Neboť jsem se stal vaším otcem v Kristu Ježíši skrze evangelium.” Pavel na začátku téže kapitoly více rozvádí toto duchovní otcovství nebo sacerdotal kněžství, když říká, “Tak by nás měl člověk vnímat, jako služebníci Kristovi a správci Božích tajemství” (4:1).²

Na začátku Jeho služby, Ježíš poznamenal, že se zástupy podobají “ovce bez pastýře,” rčení, “Úroda je hojná, ale dělníků je málo; Modlete se tedy Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň” (vidět Matthew 9:36, 37-38). Tyto poznámky předcházejí Jeho výběru dvanácti apoštolů, které zmocnil a vyslal jako své zástupné pastýře nad věřícími (viz Janovo evangelium 21:15-17; a Skutky apoštolů 20:28; a Petrova První dopis 5:2). “Nevybral sis mě,” Později jim to připomněl, “ale vyvolil jsem tě a ustanovil jsem tě, abys šel a nesl ovoce” (John 15:16). “Jak mohou muži kázat, pokud nejsou posláni?” píše Pavel ve svém Dopis Římanům, 10:15.

Nikde v Písmu člověk nepřebírá službu pro sebe. “Člověk si tu čest nebere na sebe, ale je povolán Bohem, stejně jako byl Aaron,” napište Pavel do jeho Dopis Hebrejům 5:4 (vidět jeho Dopis Kolosanům 1:25, taky). Když se jistí židovští exorcisté pokoušejí kárat zlé duchy “od Ježíše, kterého Pavel káže,” duchové odpovídají, “Ježíš já vím, a Pavla znám; ale kdo jsi?” (Skutky apoštolů, 19:13, 15).

Tak, platná výzva ke službě obvykle zahrnuje potvrzení apoštolské hierarchie. Například, v Akt apoštolů (1:15), Matyáš se z vlastní vůle nepostaví a neujme se ministerského úřadu. Je volen podle autority Petra a apoštolů, pod vedením Ducha svatého. Paul také ne, navzdory jeho dramatické konverzi, vydal se sám kázat evangelium, nárokuje si Boží pomazání pro sebe. Jak je uvedeno v jeho Dopis Galatským (1:18), jde nejprve do Jeruzaléma, aby získal schválení od apoštolů, a později se vrací, aby si ověřil, že evangelium, které káže, je správné (2:2).

Zatímco všichni křesťané jsou povoláni k evangelizaci, apoštolové a jejich nástupci mají jedinečné povolání chránit poklad víry a učit věřící. V Matoušovo evangelium (28:19-20) Ježíš říká apoštolům, “Jděte tedy a získávejte za učedníky všechny národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, učte je zachovávat vše, co jsem vám přikázal.”

Rovněž, v jeho Druhý dopis Timoteovi, Pavel instruuje: “Chraňte pravdu, která vám byla svěřena Duchem svatým, který v nás přebývá,… To, co jste ode mne slyšeli před mnoha svědky, svěřujte věrným mužům, kteří budou schopni učit i druhé.” (viz verše 1:14; 2:2; 1:13; a Skutky apoštolů 2:42).

Vlastně, když Jeho služebníci učí, je to sám Kristus, kdo skrze ně učí, jak řekl: “Kdo vás slyší, slyší mě, a ten, kdo tě odmítá, mě odmítá, a kdo mne odmítá, odmítá toho, který mě poslal” (Luke 10:16). Jinde prohlašuje, “Opravdu, opravdu, říkám ti, kdo kohokoli přijímá koho posílám přijímá mě; a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mne poslal” (John 13:20; přidán důraz).

Apoštolům je dána pravomoc předsedat eucharistickému slavení. Například, při ustanovování eucharistie při Poslední večeři, Nabídne jim, “Dělejte to na mou památku” (Luke 22:19 a Pavlův První list Korinťanům, 11:23-24). Apoštolové dostávají jedinečný podíl na Jeho kněžství a s tím i hlavní povinnost přinášet eucharistickou oběť jménem věřících. (srov. hebr. 5:1).³

Apoštolové také dostávají od Ježíše moc odpouštět hříchy prostřednictvím daru klíčů daných Petrovi a pravomoci k tomu” svázat a uvolnit” udělil jim jako skupině (srov. Matt. 16:19; 18:18). “Jako mě poslal Otec,” říká jim Spasitel, “i tak posílám ti. … Přijměte Ducha svatého. Odpustíte-li hříchy kteréhokoli, je jim odpuštěno; zadržíte-li hříchy jakýchkoli, jsou zachovány” (John 20:21-23; přidán důraz).